"Nicméně, diplomaticky je třeba z někoho vypáčit něco, co nechce dát, případně naopak nedat to, co ten druhý chce."

To se snad dá někdy použít v přeneseném smyslu, v běžných mezilidských vztazích. Podstata diplomacie je ale jiná. Existuje jak diplomacie konfrontační, nátlaková, tak kooperační, směřující ke spolupráci. Z toho, co vím o historii česko-německých vztahů v 90. letech, o diplomatický nátlak ze strany Německa se nejednalo a Zemanovy výroky z té doby vynucené nebyly.

Diplomacie je ve skutečnosti hlavně drobná úřednická práce. Dobrý diplomat musí umět vyjednávat, ale v mezistátních vztazích lze těžko někoho čistě jen obratným jazykem vmanévrovat někam, kam nechce. To umění vyjednávat, které nota bene není omezené na dva premiéry, ale účastní se ho desítky až stovky lidí, se týká schopnosti vést jednání k takovému výsledku, na které se obě strany mohou shodnout. Zní to o hodně sucharštěji, než "vypáčit z někoho něco, co nechce dát," ale skutečnost bývá sušší a šedší než v románech.