Jj, podobný mix pocitu jsem měla taky. U prvního to teda bylo čisté rozumové, mě moje práce lezla na nervy ale byla dobře placená, tak se mi z ni nechtělo odcházet, mateřská byla dobra volba (rok po svatbě, bydlení hotovy). Cekala jsem ze to bude trvat, prislo hned druhy mesic, měla jsem radost ze se plán vydařil, ale strach jak to zvládnu. Druhé jsme původně chtěli později, ale pak jsme se rozhodli ve dvou letech dcery ze další radši hned, to trvalo 5 měsíců a už jsem byla nervni jestli je vse ok, no a když jsem zjistila těhotenství, dolehla na mě panika co s tím teď jako zase vse od zacatku...
Je fakt, ze možnost sexu bez antikoncepce jsem si užívala, to mi problémy nedělalo. Pak se malem jednou za dařilo napotřetí a od té doby trochu strach mám. Nicméně na tom zacatku byl bezbrehy optimismus (a optimismus jak znamo je pouhý nedostatek informaci )