Bez vypínače, přesně. Hned bych odešla. No, manžel se mnou "počítal" od začátku, protože jsem přišla zančně nemajetná(i na VŠ jsem se živila brigádami), tak hned udělal předmanželskou smlouvu. Takže jsem uvázaná jako pes. Když po něm cokoliv chci, co mu nené libo, doslechnu se, že mě nedrží. Ať tu nechám děti a jdu si kam chci... Je to k zblíznění, ta beznaděj je obrovská. Celý svět vidím černě, bojím se budoucnosti, stále řeším finance a to, že i kdybych dřela jako kůň, nemám šanci holky a pronájem bytu utáhnout. Snad zaberou alespoń ta antidepresiva. I když, po těch nejspíš přiberu a pak budu poslouchat ještě častěji, že jsem tlustá jako prase (nejsem, mám normální váhu a bříško poznamenané těhotestvími, roť vše). Život na nic.