Díky Zuzko za tvou radu, je to pro mě velkým přínosem a přímo bohatstvím, když mi vy všichni radíte ze svých zkušeností.Už bych po tom všem asi taky byla pro malou svatbu. Ptáš se, jak na mém příteli může něco rodičům vůbec vadit, když ho neznají.
Je to tak, že jsem kdysi před 6ti lety pracovala s ním na brigádě, já jako výpomoc v restauraci při gymplu spolu s mojí babičkou,a on se zaučoval na číšníka. Od té doby si pak dodělal střední hotelovou školu a za několik let jsme spolu začli chodit. Moje mamka tedy odmítá povolání číšníka, je to pro ni absolutní plebs společnosti, a k tomu od babičky ví všechno o jeho rodině - jeho otec tam dělal šéfkuchaře, s tím názorem, že je jejich rodina majetnická, snažíc se nahrabat spoustu peněz, dále falešná apod.Nemusím snad podotýkat, že je to absolutní blbost, každý se přece stará jak může,aby uživil svou rodinu, a žádné nečisté praktiky v tom nejsou.
Prostě mamka se mnou měla plány takové, že já půjdu na právnickou fakultu (kam jsem se několikrát pokoušela neúspěšně dostat), ale teď je všechno nahouby, a ze mě nebude kvůli němu nic. Jsem také pouze středoškolačka a ještě k tomu s číšníkem žijící, děs a hrůza!
Můj přítel si to taky u ní "pokazil" tím, že se dozvěděla, že mně (po 1,5 roce) zahnul, rozešli jsme se tenkrát za strašné atmosféry v obou rodinách, oba jsme oznámili,co se stalo, a když jsme se zase dali hned dohromady, tak pro mou mamku už skončil nadobro.Říkala tenkrát, že už už ho chtěla přijmout,ale teď je konec a může jí trvat několik let nebo nikdy, jestli ho někdy přijme.
Teď jsme spolu 3 roky, ale žádná změna v chování mé mamky.
Ale beru si všechny rady opravdu k srdci a budu se podle toho chovat.