A jinak, co se týče výroků "proč anonymu vůbec věříš? Anonym pokládám za něco tak nehodného pozornosti, že si nějak neumím představit, co by v něm muselo asi tak být, abych ho brala vážně. Ještě bych chápala, kdyby měli doma nějaký problém, ale to nemají." a "Sama píše, že manželství mají fungující, manžel nikde po nocích netrajdá, domů chodí zpravidla dřív než ona... Jestli je něco v nepořádku, tak právě nedůvěra v manželka."

tam bych doporučila se, s odvoláním na dříve zmíněnou statistiku
postupovat dle rady Niki "máme silné sklony přehlížet zjevné, co je přímo před očima, a "nějak pěkně" si to vysvětlovat, že nakonec sami svému vysvětlení uvěříme. Pokud se anonym zakládá na pravdě, nikdo není tak neomylný, že by nezanechal jedinou stopu - často stačí ji stále nepřekračovat a neignorovat, ale pustit ji k sobě a sledovat, že ani není jediná."