TAky mám takové zkušenosti. Všimla jsem si toho, když se mi kdysi narodila dcera. Záhy se všichni začali ptát, kdy budeme mít další, toho chlapečka. Když se pak narodil syn, tak byli všichni připosraní a že prý se nám to povedlo. Chlapi často říkají "jen holky". S kamarádkou jsme se shodli, že maminky jsou z chlapečků vedle víc než s holčiček, nicméně nevíme proč. Asi proto, že mají pindíka . Koneckonců i dospělí chlapi jsou preferovaní. V zaměstnání, v obchodě, ženský jsou z nich paf. "on je tak úžasný, vynese dokonce manželce koš".... Vem si taky jak se chová tchýně k zeťovi. Bere ho jako dalšího syna. Naopak jsou dvě sokyně, protože jí sebrala ta potvora synáčka )). A slyšela jsem teorii, že holčičky jsou matkami vychovávané jinak, aby byly silnější a byly schopné obstát v životě, protože to nebudou mít lehké. Takže je cepují odmalička. Chlapečky povzbuzujeme, protože to potřebují pro svůj zdárný vývoj.
Mám oba, dcera jí víc rozmazlená, nevím proč. Chtěla jsem dvě holky. Ale když se na kluka podívám, tak vím, že kdybych ho neměla, tak by mě něco v životě scházelo . U dcery taky, ale je v tom něco jiného, taková ta holčičí sounáležitost, u kluka je to jiné, pocit. Nevím jak to vyjádřit .