No tak u nás to tedy neplatí manžel chtěl dceru, když se narodila byl šťastný, když jsem otěhotněla podruhé preferoval druhou dceru že to bude syn jsme věděli a manžel byl trošičku zklamaný že to bude syn ale jen malinko bylo nám jedno co to bude hlavně ať je miminko v pořádku. Dnes jsme rádi že jsou dcera i syn OK. Pravda je že syn je mazlivější a optimističtější a jako by víc nabíjí energii, ale zase je to rošťák který jde za svým za každou cenu, dcera je více plačtivá, nevyrovnaná, melancholická, někdy dokáže vysát dost energie, ale zas je hrozně moc hodná. VFždy říkám že máme dítě jako oheň a voda přesný opak skoro ve všem, ale děti se mají hrozně rády a my jako rodiče neupřednostňujem ani jedno nebo nejsem si ničeho vědoma. Řekla bych že potřebu "synů" má spíš starší generace. Třeba můj otec viditelně preferoval vnuka, ale je pravda že když jsem mu to narovinu řekla že se mi to nelíbí snaží se co může aby to nedělal, taky je pravda že u něj to může být způsobeno i tím že měli jen mě a syn našim zemřel vinou doktora při porodu a vnuk mu vlastně toho syna "nahrazuje"