Kudlo, a když by jsi s tou kamarádkou byla na kafíčku, na hřišti, ona se rozplývala, jaké má skvělé manželství a plánují další tři děti, nechala by jsi ji bájit a nic neřekla?

Nebo kdyby naopak plakala, že se jí něco nezdá, že její muž není půl týdne doma, neví co se děje, muž se tváří, že je vše v pořádku jen má moc práce, nechala by jsi ji v tom a nic neřekla?

A kdyby to pak celé třeba prasklo, stále by jsi nic neřekla, nebo přiznala, že jsi to celou dobu věděla?
A co ještě si mají kamarádi, kteří si důvěřují, zatajovat?
Kdyby se tě zeptala "kdyby jsi něco Kudlisko, kámoško, věděla, že by jsi mi to řekla", stále by jsi neřekla?
Z úcty ke komu?