Máme s tím taky zkušenost. Synovi začali právě v tomto věku. Občas se vyskytovaly, naštěstí ne často, až do pěti let. Pak jako když utne přestaly. V té době nastupoval do školky, přičítala jsem to velké změně. Jak tady někdo radil, udělat extra klidný večery, žádná telka /je to strašně akční, střídání barev, obrázků, hudby/. Ale co po děsu? U nás z něj byl vždycky hrozně unavenej, takže když se uklidnil, probudil, hned se mnou na posteli usnul. Asi to s denníma aktivitama v noci nepřehánět, aby si nezvykla, že se v noci může malovat, koukat na telku a tak. Ale pohádku bych přečetla, přitulila se, horký mlíko taky donesla. Uvidíte, třeba to bylo poprvý a naposledy.
Jinak jako díttě jsem na děsy trpěla taky. Do dnes si to pamatuju, ten hrozný pocit. Vždy se mi zdál stejnej sen /ne jako příběh, ale "pocit" jedním obrazovým vjemem/. Dodnes vyjímečně ten pocit za bdělého stavu zažiju a je to hnus...
Ať to brzo přestane