Já bych na místě zakladatelky navrhla partnerovi, aby zkusil iniciovat schůzku ve čtyřech, abychom si ujasnili představy o fungování s dětmi... I když na místě exmanželky bych se asi dohadovala především s otcem dětí a měla sklon do toho žádné partnery netahat. Ale hodně záleží na osobnostním nastavení zúčastněných dospělých a na konkrétní situaci.

Kamarádka teď mluvila s next (telefonovala původně exmanželovi a next to zvedla a vysvětlila, že je muž nedostupný - v léčebně) a po dlouhých letech jí trochu objasnila, jak to bylo s rozpadem prvního manželství - a teď už jí next věřila, bohužel pro ni pozdě. Kamarádka se ji pokusila kontaktovat ještě před svatbou (ex hrál na automatech), ale pochopitelně to bylo zcela marné (ona s tím počítala, zkusila to pro klid svědomí). Vcelku mi přijde logické, že věříme spíše tomu, koho milujeme, než jeho bývalému partnerovi. K něčemu to může být, pokud už v nás hlodají určité pochyby, ale pokud jsme ještě zamilované a zaslepené, je to na prd.