Potřebuji slyšet názor od zde přispívajících, a možná trochu nahlédnout do ženské logiky.

S expřítelkyní jsme měli poklidný vztah po dobu necelých tří let. V té době někdy došlo ke klidně probíhající krizi, dá se říci, že došlo k vyhoření vztahu, k rutině. Toto značně rozladilo i mě, protože to nakonec vypadalo, že ani jeden už do toho nechce dál nic vkládat, vztah oživit, přítelkyně nerada mluvila o vztahu, před problémy raději utíká, nechce nebo neumí je řešit. Z mé strany došlo k pár pokusům o nějaký ten společný výlet, o nějaké sportovní aktivity, ale už bylo vidět, že to nepadá na úrodnou půdu.
(Zde je důležité zařadit fakta: já formálně ženatý, manželství udržující kvůli dítěti a kvůli tomu, že v naší domácnosti bylo jasno a slušně jsme dokázali domluvit na věcech ohledně našeho fungování. Vztah s přítelkyní začal klasicky v práci, jde o mou podřízenou - avšak jen papírově, jinak pracuje sama za sebe. O veřejný vztah nestála, žila v té době s rodiči. S rodinou jsme se postupně sice seznámili, ale jen povrchně, kamarádsky. Její kamarády mi vlastně nebyli představeni nikdy. O pár let mladší než já, žádný velký rozdíl.)
Po třech letech si našla nového přítele, prý jen tak, aby někoho měla. (Oproti mě výrazně sportovní typ, v jedné oblasti velmi aktivní sportovec.) Bohužel mi to zapomněla sdělit, ale přišlo se na to:) V půlroce, kdy chodila s ním, se několikrát intimně sblížila i se mnou, vždy při mlžení stavu zda jsou ještě spolu. Byla s ním, ale psala mi, že jí chybím, že to a to měla dělat se mnou a ne s ním. Pro mě nepochopitelné, ale budiž. Rozešla se s ním, obnovili jsme vztah my dva (včetně řešení společn.bydlení, plánování budoucnosti, dítěte). Po dvou měsících však navázala intimní vztah znovu s ním (provalilo se to až po dalších dvou měsících, udržovala si tedy opět najednou oba), následovaly prosby, že už se poučila, že si ujasnila koho chce, prosila o poslední šanci. Nebudu to natahovat, dostala ji, ale za pár týdnů se se mnou rozešla s tím, že hledá něco jiného a že na to všechno kolem nemá a další výmluvy, najednou bylo vše špatně, nudné, dovolená nestála za nic, společně strávený čas byl trapný atd. í (do dvou dnů u ní přespával onen staronový přítel). Nyní uběhlo pět měsíců a máme to tu zase, dárečky, sms, písničky, v práci různé lístečky, vaření kávy a jiné, do toho řečičky typu že pokazila co se dá dalo a že je bezradná, nešťastná, že mě potřebuje, že mě pořád miluje.
Když opomenu vše co se stalo, neumím pochopit, proč je stále s ním (on nic netuší, vyhovuje mu že jsou spolu o víkendech a přes týden si napíšou pár sms) a přitom ví, že s ním není šťastná a zároveň tu nadbíhá opět mi a dožaduje se vztahu se mnou. Zřejmě čeká na odpověď ano, ještě tě mám rád a chci být se mnou - ale tu já jí dát nemohu (protože mě několikrát podvedla a protože už nejsem přesvědčen o jejím charakteru), protože mě opravdu uráží to, že z někoho jiného dělá blbce, ten jí kupuje drahé dárky na vánoce, vozí na výlety - ale v momentě kdy bych jí přislíbil vztah já, tak jistojistě začne vyvolávat hádky mezi nimi až bude mít záminku se s ním rozejít.

Reakce bych rád dostal na následující: je to ženská logika nebo je to o konkrétním člověku, že se s přítelem rozejde až v době, kdy má jistého někoho jiného? Je člověk po opakovaných nevěrách (i když s jedním) schopen vůbec mít normální věrný vztah, nebude mu chybět to vzrušení?? Je možné se na to dívat jako na mladickou nerozvážnost a hledání sebe sama nebo je to o tom, kdo jí nabídne zrovna něco zajímavějšího? Může jít vůbec ještě z její strany o cit nebo je to už jen určitá závislost, touha po tom co zrovna nemám, propojenost posledních let??

Uvítám jakékoli názory, děkuji.