Ahoj, při čtení článku jsem byla trochu naměkko. Mám strašnou radost a obdivuju tě, jak jsi to všechno s manželem zvládla a že máte teď určitě to nejdokonalejší a nejkrásnější mimino. Když jsem se vdávala, napadlo mě, vzhledem k manželově věku (teď je mu 52) a potížím jeho první ženy s otěhotněním, že je možné, že taky budeme uvažovat o adopci. No, nestalo se tak, nějakým zázrakem jsem otěhotněla přesně v momentě, kdy jsem chtěla a máme Ríšu.
Mám několik kamarádek, které o adopci z různých důvodú uvažuje, některé již mají nějakou dobu zažádáno. Myslím, že zasloučí spíš obrovský obdiv a podporu všech blízkých, rozhodně nejsou nějací exoti.
Takže vám všem přeju spoustu radosti z toho krásného mimča, pevné nervy už máte...
ahoj Jitka