Beruško,
přesně.
Synovec dostal loni z těláku trojku (sedmá třída), je nemotorný, nemůže ale za to. Přitom k pohybu má vztah kladný, celá rodina žije turistikou, jezdí lyžovat, plavou. Styl sice nemá úžasný, ale baví ho to. A o to jde!
Jenže po té trojce už s námi nechtěl zkoušet ani speedminton, ani ping-pong, protože není hloupej a ví, že mu to prostě nepůjde (tak, jak by mělo).

Stejně tak jedna moje kamarádka. Na základce získala k těláku odpor, protože nevyšplhala, nepřeskočila kozu, v limitu nikdy nezaběhla. Když jsme se potkaly na vysoký, začala cvičit kalanetiku a moc ji to bavilo. Jenže na tý základce to bylo jen o výkonech. Žádnej učitel nikdy neřekl, že je nespočetně možností, jak se hýbat. A že je to hlavně o tom najít si něco, co člověka bude bavit, ať už je to běhání, aerobik, posilování nebo třeba jóga.