Iviku,
a opravdu mají vychovávat jen výchovy a je důležité zachovat vztah jen k těmto předmětům? Tím, že se všem dává šmahem jednička, se naopak ten předmět ponižuje, dostává se do pozice, že vlastně není důležitý a tak mu děti věnují mnohem méně pozornosti než třeba matematice a češtině. Přitom stejně jako není každý Mozart nebo Piccaso, tak není každý geniální matematik ani talent na jazyky, a přesto je nucen podávat výkon leckdy až za hranicemi vlastních možností a nikdo neřeší, jaký vztah potom bude třeba k té matematice mít. Jako je škoda, když je někomu odporný tělocvik a nerad se hýbe, protože měl špatného tělocvikáře, ale často větší škody vznikají, když někdo stejný vztah získá k matematice a odmítne se jí věnovat alespoň do té míry, aby ho někdo neokradl nebo nenalákal na "zlaté prase".
A ty výchovy pak pro spoustu dětí bývají jedinou možností, v čem vyniknout a i ta možnost se jim sebere, když jedničku stejně mají všichni, že .

Podle mě by se na prvním stupni nemělo známkovat nic anebo všechno hodnotit podle stejného metru. Jako je potřeba talent na zpívání, je potřeba i na počítání a rozložení nadání je u matematiky i hudby podobný. Když už se tedy musí hodnotit, tak stejný metr na všechno dává dítěti mnohem lepší obraz o sobě, mnohem snáz si najde to, v čem vyniká a co naopak není jeho parketa. Však i ve výchovách by se dalo zajistit, aby talent byla jen jedna ze složek celkového výsledku, jenže právě ponížením výchov na výchovy a upozadění těchto předmětů jako méně důležitých vede k tomu, že hudebka je hlavně o zpěvu, výtvarka hlavně o kresbě, malbě a někde možná trochu o modelování, tělocvik jen o obratnosti a rychlosti, prostě o výkonech....a ano, pak je nespravedlivé to hodnotit, protože za nedostatek talentu člověk nemůže.
Na druhou stranu, tyhle předměty na prvním stupni naplnit větší mírou teorie by asi nebylo to pravé, i tak se toho ty děti musí naučit dost. Takže pak nehodnotit je, se jeví jako lepší řešení.

Ale z výše popsaných důvodů nevím, proč hodnotit i to ostatní, zejména v těch nižších třídách, kdy pro děti má smysl jen jednička a všechno ostatní už berou jako trest za neschopnost, takže jim to bere chuť i vztah k tomu předmětu. Bohužel nechuť k matematice nebo češtině se nebere tak tragicky jako nechuť k tělocviku nebo hudebce, i když ve výsledku to na celý proces učení v průběhu celé školní docházky má mnohem horší dopady, než ta nechuť k výchovám .