Báro,
"jak chceš naučit malovat dítě, které je na kreslení levé, jak šavle a ještě v předškoláku kreslil hlavonožce"

S tímhle zase nesouhlasím já. Jaroslav Dušek říká:
"Když se zeptáte v první třídě dětí, kdo umí malovat a zpívat, přihlásí se všechny. V páté třídě už jen dvě děti, z nichž jedno umí zpívat a druhé malovat".

Tohle dělá s dětma škola. A to je přesně důvod, proč se dětem tyhle věci už ve škole tak znechutí. Jak já ty výchovy nesnášela...
Hrozně mě bavilo kreslit. Ale doma, ne ve škole. Pokaždé, když jsem se opravdu snažila, mě učitelka za něco utřela. Z nepochopitelných důvodů zase kolikrát jedničku dostal obrázek, který mi připadal jako mazanice. A já žila do 23 let v domnění, že nejsem kreativní. Pak jsem začala dělat au-pair a tvořila nonstop, opravdu mě to bavilo. A po návratu mě zaměstnali na mezinárodní škole, kde jsem dělala asistentku učitelům a mimo jiné jsem vedla výtvarný kroužek
Drátuju šperky, kreslím, dělám dětem maškarní kostýmy, vyrábím věci z papíru...
To samé tělák - chodila jsem do Sokola a na judo, pohyb mě bavil, ale odznak zdatnosti byl prostě priorita a přes to nejel vlak. Neskutečná pruda.
O hudebce ani nemluvim. A to jsem chodila do sboru a jsem samouk na kytaru.
Tyhle věci by se známkovat neměly. Děti by se měly podporovat, aby se učily vyjadřovat i jiným způsobem, než jen slovy, ale ne jim říkat, jaký obrázek je namalován správně a jaký špatně. Jak si může někdo dovolit tohle hodnotit?