"no ale z ničeho nevyplývá, že by komunismus musel být ve velkém. Je zjevné, že pro x milionovou populaci to není. Proč by v jeho rámci nemohla být společenství podobná kibucům, když na to přijde?"

K tomu mám jeden postřeh: V bývalé Jugoslávii bylo po válce nejmenší procento členů komunistické strany mezi kosovskými Albánci a tak to i zůstalo až do jejího zániku. Důvodů bylo víc, ale ten základní byl asi v tom, že mezi nimi stále přežívala instituce velkorodiny, a i když od války postupně mizela, nezmizela docela.

Ve zkratce řečeno, velkorodina funguje hodně "komunisticky" - stařešina přerozděluje rovným dílem, pokud jeden jeho syn nebo vnuk dělá v Německu a posílá měsíčně x marek, a jiný jen okopává políčko a jednou týdně utrží na trhu x dinárů a v zimě nic, každý ženatý člen velkorodiny dostane rovný díl peněz (každý neženatý řekněme půlku). Rozdělování jsem viděl na vlastní oči. Nemusí to v praxi fungoval ideálně (koneckonců těch, co přispívají víc, byl hlavním důvodem rozpadů velkorodin), ale komunismus tomuhle systému v podstatě neměl co nabídnout - přerozdělování i sociální síť byly i v nedokonalé velkorodině dokonalejší než v reálném socialismu.