Vozila jsem "cizí" děti na závody, semináře a soustředění o víkendech a prázdninách (průměrně 2x za měsíc) po 11 let po celé ČR, párkrát i do zahraničí. Dokonce jsem tak nějak přebírala dohled i po dobu akce, často přes noc, protože trenéry to nezajímalo (že jsou tam děti bez vlastních rodičů). Riziko jsem si uvědomovala, ale brala jsem to tak, že když mi to dítě do auta posadí, jsou si též vědomi, že se může něco stát stejně jako kdyby si ho vezli sami. Obdobně jsem nechávala jezdit děti s jinými rodiči, i když mnohem méně. Celkově se k tomu stavím tak, že nehoda se může stát ať veze dítě kdokoli. K řidiči, o kterém bych věděla, že jezdí riskantně, bych svoje dítě neposadila. S partnerem jsme v tom asi ve shodě, nikdy jsme to výslovně nehovořili. Popravdě jsem byla vždy ráda, když jsem děti zdravé (nebo jen lehce zraněné z akce jako takové) vysazovala před domem, někdy to byly vysilující jízdy...