Takže se vpodstatě dostáváme do situace ještě paradoxnější, než byla za "toho zlého socialismu".

Nezaměstnaní jsou "trestáni" stejně, jako by se skutečně provinili a protože někteří se skutečně mohli provinit neochotou k práci, pracuje se s principem kolektivní viny.

Naštěstí se už v tuto chvíli intenzivně pracuje na nápravě tohoto stavu, ale pracuje se na tom jen díky tomu, že se část lidí nebála ty chybné věci jako chybné označit, byť byly zpočátku prezentovány jako nevinné a přínosné. Tady je potřeba být ve střehu, aby cokoliv, co někdo označí jako "ideologicky správné" a v tomto případě dokonce jako pravicové, nebylo přijímáno bez výhrad.

Tady bychom naopak měli vyzdvihnout určité demokratické a svobodné principy, které v tuto chvíli bohudíky fungují. Jde o to, abychom nekriticky nepřijímali všechno, co je nám servírováno a nechali se zatrašit tím, že za jakoukoliv kritiku budeme "označeni" takřka jako "rozvraceči režimu" a toužícími po návratu "starých časů".

Tohle je totiž naprosto typickou situací, kterou jsem měla na mysli, když jsem psala o tom, že není třeba se bát porovnávat a kritizovat.
Když to objektivně posoudíme, ano bylo to špatně, za mně to byly totalitní pricipy a bohudíky, máme funkční mechanismy, které to dokážou odstranit, ale to funguje právě jen díky kritice a poukázování na to špatné.
Strašení "touhou po návratu" by totiž mohlo fungovat úplně opačně. Takže díky těm, kdo se to nebojí kritizovat a označovat i s tím zmíněným rizikem.