Dá se říci, že jsem dotlačena okolnostmi obojí dělat. Oba kluci dělají sport a každý jiný. Dnes neexistuje, jako dřív, že by se na zápasy a závody jezdilo autobusem.Vozí se auty, já vozím cizí děti, moje děti vozí zase občas někdo jiný... ale vadí mi to a mám strach. Navíc nejsem taková ta maminka, co ji baví strávit sobotu na hřišti či v hale,pořád ještě bych ráda občas i sama jela lyžovat, na kolo a tak..Takhle dělám taxikáře dětem a pak se otravuju někde x hodin. Osobně bych hrozně uvítala, kdybych mohla připlatit na autobus a děti jely s trenéry - ale jsem asi jedna z mála. Ostatní rodiče mi připadají, že je to tam baví....
Nejvíc mě štve, že na nás vyjde na odvoz ditěte nějaký nový tatka, co ho vůbec neznám a nevím, jak jezdí.Trenér to rozepíše do aut a pošle nám emailem info. To pak vymýšlým důvody, proč dítě s tím dotyčným nepojede a radši jedu naštvaná sama.
Já se fakt bojím, občas to jsou (ti tatínkové)takoví namachrovaní borečci....