No, já taky občas pronesu cosi o senegalské pečeni...

Jednu se papouchovi povedlo proklovnout plastovou konývku na kytky - vytopeno půl obýváku...rozebral na prvočinitele fixku, takže mě vítal papoušek se zeleným jazykem a zobákem -papoušek přežil, já málem zkolabovala, jak jsem se o něj bála. No, naučili jsme se všechno možné schovávat. Zlikvidoval několik kytek, rámů na obrazy a podobně.

Byl vyloženě vyčůraný - když jsem třeba odpoledne usnula v obýváku na pohovce, tak spal taky - jakmile jsem se pohnula, spustil koncert a nedal pokoj, dokud jsem se mu nevěnovala. O víkendech ráno pokřikoval tak dlouho, dokud jsme ho nepustili. Pak si sedl v ložnici na čelo postele a spal, dokud jsme nevstali. Případně nás budil naprosto dokonalým imitováním budíku nebo zvoněním telefonu. Měli jsme ho hodně ochočeného, ale chcípl, dcerka si vybrečela dalšího, jenže na toho se dvěma dětma nemáme tolik času, takže ten takový mazel není.