Jako děcka jsme se honili s bráchou, nas*ral mě a provokoval a při běhu přede mnou zabouchával dveře. Na jedny (dřevěné) jsem bouchala a v amoku přehlédla, že mám v ruce špičaté nůžky, takže jsem je několikrát zarazila do bílého laku na dvěřích. Dodnes tam ty dírky jsou.

Druhé dveře, se skleněnou výplní jsem prorazila ramenem, asi v deseti, slušná rambovina.

A nejbolestivější bylo, když jsem se v práci naštvala, šla na chodbu a chtěla si civilizovaně vybít vztek kopnutím do zdi.