Jo, Len, můj chlap taky nikdy neslyšel, že říkám něco jiného než on, dokud jsem nezačala něčím vztekle mlátit, pamatuju si na debatu, to jsme spolu byli chvíli, kdy on rozhodl, že pojedeme na víkend k jeho rodičům na druhý konec republiky a já jsem se mu klidně snažila vysvětlit, že tenhle týden to nejde, protože budu mít menzes, bude mi blbě, ještě bych mohla ušpinit postel krvácením, že to o týden odložíme, nakonec jsme práskla o zem plnou konvicí čaje, dodnes mám na noze jizvu. Pak jsem občas hodila talířem, pánev jsem upustila na zem, nebyla to žádná velká rána, ale zkroutila se jak list, jednou jsem vetla do dveří koupelny, kde se zamknul, sekeru, to už ale bylo varování, že mně deptá, a že to nemusí dopadnout dobře, občas mně dožene k řevu, že se mně děti bojí, to mně mrzí hrozně, potíž je, že už na to ani on nereaguje a já už nemám žádný páky. Do té doby, než jsem si ho vzala, jsem nikdy takhle nevyváděla.