A tak to já vím, čím jsem vinna. Plně jsem se starala o děti, domácnost, manžela a obživu a už mi tak nějak nezbývala energie, abych se starala ještě o manželovu firmu a k té starosti mě nepovzbudily ani jeho výhružky, že si tedy muset muset najít jinou, která mu (narozdíl ode mne) pomůže. No, jinou už si našel, ale nejspíš zatím neměl odvahu do práce ve firmě ji zapřáhnout, protože je to asi dva týdny, co na naše děti zkoušel nářek nad tím, jak mu nikdo nepomůže, a že jim je přece už deset a dvanáct let, takže už by se přece to účetnictví naučit mohly, aby mu aspoň trošičku pomohly