Mně u mých dětí pomáhalo, když jsem jim řekla, co bude, spalo, tak jsem k němu přišla a řekla mu tiše: klidně spi, já jdu do koupelny, nikdy se nevzbudilo. Starší bych ještě jako miminko úžasnej v tom, že když se mu řeklo: vydrž pět minut nebo deset, tak ten čas, který se mu řekl opravdu vydržel, ale pak to teda bylo čóro móro, pokud se mu nedalo, co potřeboval, ale to byl z těch tří jen jeden, to povídání ve spánku zabíralo na všechny.