Tak za prvé, rozvod není a priori špatná věc, tak jaképak může za to ten a ten. Já jsem si jako malá holka přála, aby se moji rodiče rozvedli, protože zvlášť byli snesitelnější. Tím netvrdím, že když se skutečně rozešli (formálně serozvedli mnohem později), bylo to pro mě snadné. A kdo za to mohl? Byla jsem spíš na tátově straně (a chtěla pak k němu, žel se mě neptali...), říkala jsem si, jak s ní (mámou) může vydržet, přitom objektivně vzato "za to mohl" spíš on (alkohol, nevěry, byl málo doma,...).

Co se týče tématu, které jsi zmínila (nebrat rozvedeného chlapa se třemi dětmi), tam, řekla bych, převažoval názor (který sdílím, takové případy znám), že pokud již tři (a docela malé) děti má, bude se zřejmě zdráhat mít dalšího potomka (natožpak potomky) s novou ženou, a pokud ta děti chce, je vztah tak jako tak dlouhodobě neudržitelný.