Ja bych to do sebe nikdy nerekla, ze s detma budu stastna, takze to prvotni nadseni na sale jsem nemela, ale pak se to zlomilo, ja si povolila docasne "zeslepicatet" a ono to zaclo byt fajn. Dokonce jsem pri druhem diteti prestala i pracovat, coz byla pro mne zmena nejvetsi a uzila jsem si to i s tim dlouhodobym kojenim, satkovanim a jinymi, pro mne nezvyklymi, aktivitami. Ted uz jsou deti vetsi, samostatnejsi, tak uz zase ziskavam svou autonomii, ale kdyz se ohlednu, jsem rada, ze jsem si to "sama sobe dovolila".
A pokud to ma nekdo uz odmala naprogramovane jako Svynka, tak stastna to rodina, ktera ji ziska! Doufam, ze si ji taky doma nalezite povazuji.