Taky mám pocit, že si někdo dělá legraci. Matky nebohých dětí, po kterých někdo něco chce. Ono se od toho odvíjí to, že se pak ve škole nic nenaučí.
Čtyřletá dcera:
- barvy - zná včetně odstínů
- umět se tiskace podepsat - jméno ano, příjmení se jinak píše a vyslovuje, to jsme jí zatím nevysvětlovali
- počítat - přes dvacet rozhodně umí
- sčítat a odčítat do pěti - dávno
- správně vyslovovat - neumí R a Ř, nechávám na logopedii po pátém roce
- umět zavázat tkaničky u bot - neumí, nikdy boty s tkaničkami neměla
- vystřihovat a vybarvovat - umí, překvapivě docela dobře
Trend, kdy dítě nic nemusí umět, aby se chuděra nepřetížilo, nepokazilo si dětství, nebylo duševně ušlápnuté, je fakt cool. U nás ve školce se taky razí.
Pak přijde dítě do školy, tam se po něm najednou chce, aby sedělo a pracovalo, když to dělají ostatní. A když jsou s ním problémy, dojdou si rodiče došlápnout na učitelku. Pak se to táhne až na vysokou, děti se podporují v tom, že je potřeba "mít nějakou školu". Nebo alespoň být zapsán na škole dokud není třeba zaplatit školné, pracovat není třeba, dokud stát platí pojištění. Dětem se musí prodloužit dětsví jak nejvíc to jde. Zaměstnavatelé pak o ně nemají zájem a ne každý rodič to finančně utáhne.
Píšu o případech z okolí. Doufám, že jinde je to jinak.