jejda, to mysí být náročné. Já mám 2 dcery,starší ukázkové miminko a ta mladší - je jí 2,5 je neskutečnmě náročné dítě. Zejména tak od půl roka věku v podstatě dosud.
Je nesmírně vznětlivá, temperamentní a zároveň už od narození takový mamánek, že byla a dosud je prakticky nehlídatelná. Okolo toho třičtvrtě roka až roka to bylo neskutečně náročné- POŘÁD vyžadovala pozornost, tudíž jsem se téměř nevěnovala její starší sestřičce, která pro změnu strašně žárlila. Usínala s pláčem, budila se s pláčem (tak je to dosud), nenáviděla kočár, venku i doma chtěla pořád nosit. Nošenec byla od malička, takže spolehlivě vyvrací teorii o tom, že hodně nošené děti jsou později o to samostatnější. Co pomohlo:chodit ven, aby měla nové podněty, takže: hřiště, herny, návštěvy - tam byla zlatá (proti domovu). Také pomáhalo se jí věnovat - ,milovala říkačky, knížky, různé hrátky. Pomáhaly masáže. Nechodila jsem s ní plavat, ale myslím, že by to také bývalo bylo fajn. Obecně - jasně strukturovaný den a dostatek různorodých sktivit pokud možno mimo domov. Doma byla nesnesitelná. Měla jsem dijem, že i když se jako matka přetrhnu, tak nebude spokojená. Pomohl mi také článek 12 charakteristických znaků náročných dětí (nebo tak nějak se to jmenovalo). Přeju pevné nervy.