Štěpánko, ale Breberry seřadila příspěvky typu "je to uječený náročný mimino" a "vlastně jsem dítě až tak nechtěla".
To je rozhodně něco jinýho než "dej se do klidu a uklidní se i dítě".
Jasně, nenapsala to na plnou hubu, ale známe její zálibu v kosmickejch souvislostech (Breb, nic ve zlém.)

Ono i "hlavně se uklidni a uklidní se i dítě" může bejt dost na pěst, pokud měsíce a měsíce pečuješ o nespavý a uřvaný dítě. To nebude klidnej prostě NIKDO. Jo, třeba tudy cesta vede (odpočinout si, odreagovat se, uvědomit si časový ohraničení tý situace), ale bez pomoci jinejch lidí se to neobejde. Jakej má smysl totálně vyčerpaný mámě, která už ztrácí k děcku vztah, jak je vycucaná, říkat, že se má uklidnit?

Mně řekla naše bývalá doktorka, že se mám hlavně uklidnit já, protože syn je tak uřvanej kvůli tomu, v jaký jsem tenzi, a málem jsem jí skočila do xichtu. Já jsem nebyla v tenzi ani v těhotenství, ani při porodu. Ale po několika měsících nepřetržitýho řvaní, neprospívání, vojtovek a zdevastovanejch bradavek teda jo. Takže jsem na to trochu háklivá.