tak ty pěstí do matrace už u mě taky byli a nepěkné slova jsem už řekla i nahlas , pak to vždycky obrečím, že se nedokážu ovládnout, ale co mám dělat, furt je lepší zmlátit matraci nebo mikrovlnku než ublížit dítěti, ikdyž někdy se horko těžko ovládnu a musím jít od něho pryč a vykričet se třeba do polštáře.
V léte jsem to jedno už nevydržela, to jsem s ním byla 14 dní sama doma, manžel byl na vodě se starším synem, po těch 14 dnech jsem úplně v amoku odvezla mimčo na chatu za manželem, vrazila mu ho do ruky, že už s ním nevydržím ani minutu a odjela k našim. Celou cestu k našim jsem probulela, manžel to evidentně nechápal, povolal svojí mámu, svojí ségru a půlku chatové osady, všichni mu pomohly chovat, nosit, krmit, jezdit a mě odsoudily jako matku psychopatku! A to jsem mu vysvětlila, že potřebuju být pár hodin bez něho, jinak to ho už odvezu do babyboxu, tak jsem byla zoufala. Jenže on druhý den přijel s celou rodinou k nám domu, mě náležitě vyčinit a mým rodičům vyčítat jak mě to vyychovaly, že jsem opustila vlastní dítě. Nikdo nepochopil, že jsem ho jen předala jeho vlastnímu tatínkovi a potřebovala pár hodin pro sebe. Tak jsem pro klid v rodině zase nastoupila do režimu přežití. prý mi stouplo mlíko do hlavy a to jsem ani nekojila Matka prý musí vše vydržet, naslibovaly přitom jak mi budou pomáhatt a hlídat a do ted nehlídali ani minutu. takže do těd na mě koukají, jak na toho pošuka co nezvládá být matkou.