Mně se taky nepotvrdilo, že pozdějším uložením dětí později vstane.
Jediné, co se mi potvrzovalo u všech třech dětí, je, že kupodivu čímméně ahůře spí přes den, tím horší je to v noci.
Jediné, co mně fungovalo a funguje, nereflektovat pokusy o noční alotrie, včetně nočních svačinek atd.
Nenechat se sebou cloumat. Ono ani nejde o mocenský boj, jako spíš o to, že dítě v tobě potřebuje cítit oporu. Když ji necítí, snaží se nějak t vzít za tebe, což se mu těžko může povést a výsledek je začarovaný kruh únavy, frustrace, bojů, na čemž se ještě s gustem "napasou" komplexy méněcennosti širší rodiny, pokud jsou takoví, čím zničenější budeš, tím spíš ti dají pokouřit. Moje matka třeba takhe funguje stoprocentně spolehlivě. Nejhnusnější na mě vždycky byla, když jsem jí s pláčem o něco prosila.