Milé maminky,
rozhodla jsem se Vám sdělit své zkušenosti s porodnicí v Neratovicích, kde jsem rodila před dvěma roky.(pouze doufám, že se tam nic nezměnilo)
Byl to opravdu úžasný a nezapomenutelný zážitek. Dodnes tomu sama nemohu uvěřit.
Do porodnice jsem dojížděla poslednich 6 týdnů vždy jednou tydne na monitor, tim padem jsem se seznamila temer s celym personalem. Den pred porodem jsem take byla na monitoru a i kdyz jsem cosi jiz citila, odjela jsem jeste domu. Potom jsem jiz konzulovala vse se sestrou po telefonu, podotykam, ze to byl muj druhy porod, takze jsem "v klidu" merila stahy a jela do nemocnice až když se to opravdu již nedalo vydržet. Sestry se mnou sepsaly par papiru, potom mne i manžela odvedly na pokoj, kde jsem se převlékla do vlastní noční košile,potom jsem dostala klystyr, kteremu jsem se sama nebranila,nasledovala jeste klasicka palpacni vysetření a potom už jsem jen čekala na pokoji, spolu se svým lehce spícím mužem, byly 4hod. ráno. Později se panu doktorovi můj průběh zdál velmi pomalý a rozhodl se mi píchnout vodu.Sice jsem to drze komentovala, ale on mi dost legracne odpovedel. Jeho humor byl velmi drsny, ale me to spis pobavilo! To se stalo v 9 ráno. Potom teprve nastaly ty pravé bolesti. Již mě vzali na sál, i s mým mužem, mohla jsem chodit, sprchovat se, skákat na míči, nutno říci, že to jedniné mi velmi pomáhalo. Občas mě vyšetřili monitorem, ale jinak jsem mohla dělat, co jsem chtěla. Starala se o mě velice milá a laskavá porodní asistentka, která mi nabídla hudbu, Enyu, stále mě podporovala, jak mi to všechno jde, citlivě mě vyšetřovala a ujišťovala, že je vše v pořádku. Hladila mě po zádech, otírala čelo, radila a chválila. Můj muž mě držel, abych při skákání nespadla z míče. Sestra stále vše kontrolovala, ptala se,zda něco nechci jinak, držela za ruku, a stále a stále chválila mé dýchání. Oslovovala mě mým křestním jménem a vyzařoval z ní klid. Po dvou bolestivých hodinách, kdy už jsem sama začala cítit, že miminko půjde ven, rychle zavolala doktora, z postele udělali v mžiku polosedící lůžko a já jsem porodila svého krásného a zdravého syna. Ani jsem přitom nepostřehla, že mě nastřihli. Vše potom probíhalo nádherně, my s mužem oči v slzách, náš chlapeček mě u prsa a pan doktor šil, téměř bezbolestně. Milé dětské sestry s pediatričkou Kryštofa rychle vyšetřili, dali na chvíli ohřát do inkubátoru a mě po hodině ležení na sále odvezli do mého pokoje, tedy tam,kde jsem byla před porodem. Celou tu dobu jsem měla tu svou košili na sobě.Za chvíli mi přinesli Kryštofa a už jsem ho tam měla pořád. Byli jsme všichni nesmírně šťastní. Potom se za námi přišla podívat sestřička Stáňa, co mě rodila a znovu mě chválila, jak dobře a rychle jsem rodila a jakeho máme pěkného chlapečka. My jsme jí velmi děkovali, protože jsme se ještě nikdy s tak citlivým přístupem v našem českém zdravotnictví ještě nikdy nesetkali. (A to bylo Stáně asi 20 let!!!) Další dny jsem byla vskutku zahrnována příjemnou péčí ženských i dětských sester, které se pouze ptaly, zda nepotřebuji s něčím pomoci. Když chodily do pokoje, klepaly. U pokoje byla koupelna s WC, na pokoji přebalovací pult s vaničkou, telefon a tv, která mi přišla trochu zbytečná, stejně jsem nic jiného nedělala, než pozorovala toho malého drobečka.
Doporučuji všem tuto poroddnici, i když vím, že komplikované případy odsud opravdu odvážejí do Prahy, ale to asi z každé malé nemocnice.
Myslím, že můj porod nebyl ničím netypický a že se takhle skvěle starají o každého!
Děkuji mockrát Stáně Jeníkové a MUDr.Vojtěchovi Suchanovi!!!
Lucie