Markéto,
děkuji za názor a máš pravdu moje venčení je opravdu jako šafránu, je to ale taky bohužel tím, že jsem se často stěhovala a přicházela tak o kamarádky a nejsem zrovna extrovert co jsi najde kamarádku na počkání, neumím náhodně na ulici nebo na dětském hřišti oslovit maminku zda se se mnou bude kamarádit
, ted jsem si ve školce našla novou zatím známou a doufám, že mě bude tahat ven častěji. Manžel mě pořád někam posílá at si jdu odfrknout, ale další věc jsou peníze, nemůžem si dovolit chodit do kina nebo na večeři a když už jo, tak bychom chtěli s manželem jít spolu a trochu si užít taky té romantiky bez děti, ale není nikdo kdo by pohlídal.
a to s tou aférou v létě ,manžel opravdu přehnal, hodně jsme se pohádaly a do dnes mě to žere, že si na mě poslal celou rodinu, on to zdůvodnuje tak, že byl bezradný a nevěděl co se se mnou děje, hlídal mimino poprvé, (můj prvorozený není jeho). chtěla jsem aby poznal jaké to je celou noc nespat a chovat, ale on to vyřešil opravdu jako chlap
, pozval ségru a ta celou noc chovala a nadávala na mě jak jsem si to mohla dovolit. Od té doby jsou naše rodinné vztahy napjaté a mě to velice mrzí, jelikož do té doby jsem se švagrovou měla super vztah. Ona totiž měla před lety předčasně narozené díte ve 24.týdnu, vše zvládla a je to prostě světice, tak nechápe, že někdo má problém se zdravím miminkem. Manžel se od té doby víc pomáha, když je nejhůř tak se v noci střídáme u malýho, jednu noc já druhou noc, ale je pravda, že když bych chtěla na pár dní od mimina oddych, tak to fakt ne!