Přidat odpověď
Právě. Nejhorší je ta úzkost. Nejhorší je, že zažiju situaci, která mi připomene.. vidím ve zprávách týrané děti.. a už to jede, hned řvu a vzpomínám a vztahuju si to na sebe.. Chtěla bych se od toho odprostit. Chtěla bych nebrečet, nelitovat se, necítit tu strašnou nenávist a vztek na rodiče a i na stát, na sociálku, že jsme tehdy byli všem fuk a nikdo s tím nic nedělal. Mám vztek i na sebe, že se nechovám tak jak bych chtěla, že mi ujíždí občas nervy a řvu po dětech, že používám zažité fráze z dětství, ze vzteku. Že ve vzteku umím říct strašný věci, který mě mrzí. Všechno se to mele, únava, nemoc, úzkost z minulosti..
Předchozí