svynko, neblázni. Ono "něco" se může stát i už těm narozeným lidem. Pravděpodobnost, že se stane takovej průser, je hodně hodně malá.A dá se eliminovat. Při druhým těhotenství jse měla rodit přirozeně, ale zase na konci po temínu stoupnul tlak a tak mě radší druhý den přijmuli na sál a mezitím furt kontrolovali.

Pak se mě na sále ptal jeden doktor: "A proč vy máte CS?"
Já:"Kvůli vysokému tlaku" (měla jsem v tu chvíli manžetu)
Doktor:"Ehm....momentálně máte 120/70"

Prostě jsem se poučila, šla do toho znova a tentokrát to vyšlo,máme doma zdravýho čtyřměsíčáka. A vidíš, jsem ochotná do toho jít znova.

Navíc jak píšu, mám doma skoro zdravýho tříleťáka, bohužel trochu hůř vidí, bohužel má hadičku v hlavě,bohužel ho čekají perace.

Na druhou stranu-on sám o tom neví, běhá.blbne, hraje si, povídá, chodí do školky, až na pár pobytů v nemocnici stíhá "normální" dětství. Nebere žádný prášky, nemá omezení (no, profi hokejista z něj asi nebude,ale to je jenom plus).

Když nepočítám dobu, kdy s manželem čekáme před sálem, jak dopadne operace, tak jsme na tom podstatně líp, než mnoho jiných rdičů.