Svynko, třeba to po přetím dítěti přejde, třeba taky ne.
Já už mám odrozeno. Bude mi osmatřicet, manželovi osmapadesát.
Máme dvě holčičky (tak jsem i to vždycky přála) a cítím, že jsme kompletní.
Je to dost dáno i tím, že je mezi děvčaty 8 let rozdíl, takže jsem si je užila jednotlivě dosytosti.
Ale třeba moje sestry mají po 4 dětech. O jedné vím, že čtvrtou dceru pořídili jako parťáka k té třetí, protože by jinak vyrůstala jako jedináček.
No a druhá sestra měla po třetím dítěti pocit, že by za čtvrté dítě vraždila. Bylo jí až fyzicky zle při pohledu na těhotnou ženskou nebo kočárek. Tak měli čtvrté. Po něm se jí dělá taky zle při pohledu na těhotnou, ale z úplně opačných důvodů.