letos budu mít deset let od svatby. dvě děti. posledních cca sedm let téměř 100% bez sexu, fyzický kontakt nula, jiné než provozní rozhovory se nevedou. neusměje se, nezajímá se o mě. na moji žádost jsme párkrát mluvili o tom, jak to u nás vypadá - připustí, že problém je na jeho straně, dál neřeší. před pěti lety já deprese, po psycholozích - připustili, že problém je na jeho straně, dál se to neřeší, do poradny nechce. dnes - žijeme společně, každý má svou ložnici, společně se staráme o děti a o domácnost, už se s ním nesnažím cokoli řešit, netrpím. k vánocům dostal prd, k narozeninám totéž. rozvod byl pro mě dřív nepředstavitelný, dnes si říkám, že je to jedna z možností, a počítám s tím, že až děti vyrostou, seberu se a půjdu si zbytek života trochu užít. dá se to, ale dostat se do vyrovnaného stavu mi trvalo několik let. drží mě práce, kamarádi, rodiče, koníčky, děti. můj muž teda aspoň aktivně neškodí, nenadává, nechlastá, nemluví mi do mých koníčků apod., s dětmi funguje velmi dobře, s penězi problém nemáme. howgh