Já ji tehdy neměla doma, byla na prázdninách u tety. Prý to bylo tak, že si v noci začala stěžovat, že jí bolí břicho. To prohmatali a nic divnýho se jim nezdálo. Tak si mysleli, že se přetížila nebo něco blbýho snědla a nebo na ni něco leze. Dali jí prášek na bolest a dcera usnula. Ráno ji probudila bolest nezvykle brzy a když chtěla vstát, začala zvracet - bolest břicha v tom nějak zapadla. Zvracení se stupňovalo a dcera si začala stěžovat na bolest v celém břiše, začala být malátná, ale plačtivá a nikdo se jí už nesměl ani dotknout. Toto ale se postupně zhoršovalo po celý den, do nemocnice nechtěla, ale to už měli strach, co se děje, protože se nechtěla posadit, stoupnout, jakýkoli pohyb pro ni byl bolestivý. Zavolali do nemocnice a tam řekli, že buď přijedou a nebo ji mají přivézt, tak ji tam přivezli. Slepák nikoho nenapadl, netuším už, na co měli podezření. Ale ihned mi volali z nemocnice, že tam dceru přivezli, že její stav je vážný a že zjišťují, co se stalo. Na nic jsem nečekala, sedla do auta a jela tam, bylo to cca 3 hodiny cesty, navíc s mým orientačním smyslem jsem tam jela o dost déle. Dojela jsem tam v noci, dcera byla už po operaci a řekli mi, co se stalo, prý mi volali, ale mobily nebyly, takže na pevnou se nedovolali, když jsem už byla v autě. Tehdy se postupovalo tak, že po operaci se nenechávala dospat, po dvou hodinách vzbudit a postavit se - to jsem tam byla a řvala jak želva, protože jsem viděla, jak je vysílená a jaký má bolesti. Ale je to už 18 let zpátky. Syn jíst nesměl 4 dny, týden vůbec se postavit a pak tu lehkou dietu - nic náročnýho - žádný slupky, nic nadýmavýho, nic tučnýho, smaženýho. Bylo to celkem jednoduchý - nekupovat a nevařit pro jistotu nic, co nesmí, abych ho nemusela tolik hlídat a aby ho neuhnala mlsná a neublížil si.