Úpřímnou soustrast. Syn si myslím v tom věku ještě vůbec nedokáže doopravdy představit vlastní smrtelnost a to je dobře. Smrt babičky by na něj taky asi nijak dramaticky neměla dolehnout, vzhledem ke vzdálenosti , která mezi váma byla. Spíš myslím, že se v něm budou zrcadlit tvé pocity, že vidí, že jsi smutná a tak.Smrtbabičky je přirozená, takže v tomto ohledu bych se vůbec nestrachovala o syna. Spíš si myslím, že se budeš sama zabývat v myšlenkách stále dokola tím jak se babičce vedlo poslední roky a jestli jsi něco mohla, nebo nenemohla..., a to se těžko vyrovnává a člověk si to nesmí připouštět. Já sama si už hodně dlouhou dobu zpracovávám, že jsem nenechala svou babičku zemřít doma a dala jsem ji nakonec do nemocnice, ačkoliv jsem věděla, že ona to nechce. To jsou hrozné myšlenky.