tak porucha pozornosti - nevím, já se v tom nevyznám. vycházím jenom ze svých dětí. kluk v šesti letech byl fakt poděs, sama jsem z něj několikrát pracovala k infarktu, když jsem si pro něj přišla do školky a při otevření dveří zahlídla situaci, třeba jak se učitelka otočila k jinému dítěti a můj kluk mezitím bleskurychle po skříních vyšplhal až ke stropu, protože úplně nahoře byla nějaká hračka nebo jak za mnou sjel dolů z patra po zábradlí o situacích, kdy měli předškoláci zpívat, učitelka se k nim otočila zády a začala hrát na klavír a můj kluk během chviličky rozběhal polovinu přítomných chlapečků, ani nemluvím, to byly drobnosti. a stačil rok a sice je živý stále, ale už ví, kde jsou meze a že teď je potřeba se chvíli soustředit na učení, zábava bude potom. tak nějak k tomu sám dozrál. ale fakt je ten, že když byl sám, soustředit se dokázal. u poroch pozornosti by to asi bylo o tom, že u ničeho dlouho nevydrží, i kdyby kolem sebe neměl jiné rušivé podněty?