Přidat odpověď
Četla jsem předchozí příspěvek Ananty a tak úplně se s ním neztotožňuju, tak píšu vlastní. Společné máme to, že taky naprosto nejsem v pohodě a nemůžu říct, že bych si to užívala, i když bych strašně chtěla, myslela jsem si, jak budeme chodit na procházky a dívat se na každou kačenku a na každého pejska a všechno bude v pohodě. Malá je celkem hodná (resp. moc neječí, ale zase začíná vymýšlet kraviny). Mám totiž pocit, že nic nestíhám a nic nemám hotové (myslím domácí práce). Než s malou dojdu do obchodu pro rohlíky, je celé dopoledne v tahu (uvařeno musím mít ze včerejšího dne, protože obojí bysme nestihly), než s ní umyju zem v celém domě, což běžně zabere tak půl hodiny, jsou skoro tři hodiny v tahu. Prostě mě prudí, že nemám doma pořádek takový, jaký bych si představovala (nemyslím tím ale hračky ve vaně atd.), pořád se snažím něco honem honem stihnout a večer zjistím, že jsme se s malou ani nepohrály... chtěla bych se věnovat jí. Neumím si říct, že vůbec nevadí, když bude všude prach a na koberci hromada drobků, prostě mi to vadí a když někdo přijde a vidí to, tak se stydím. Nevím, jestli jsem dobře popsala podstatu..
Jak to děláte, abyste byly spokojené s tím, jak zastáváte práci v domácnosti, a zároveň s tím, jak se věnujete dítěti?
Předchozí