Já mam synka už většího, ale i když byl malý, snažila jsem se ho trochu zapojovat. Když věším prádlo, podává kolíčky, třídí podle barev (dřív je vysypával, přehrabával, třídil, házel do košíčku). Když vařím, sedí kus vedle v židličce a taky "vaří" - buď krájí příborovým nožem třeba ovoce, dává do misky a pak jí; nebo vaří z barevných kostek, míchá v hrnci atd.; nebo vaří z modelíny. Teď jednou dělal opravdové bramborové placky. Když luxuju, "jako" luxuje malým ručním vysavačem, co máme do kuchyně. A vždycky si u toho povídáme ("Copak to vaříš? A jakou to máš zeleninku? Míchej, ať to nepřipálíš" bla bla bla) nebo si zpíváme. Procházky spojujeme s nákupem, poštou, úřadem (mám ale štěstí, že všude dojdu procházkou kolem vody nebo kolem lesa). Když vyklízím myčku, podává mi nádobí. atd. atd.
Nikdy mi nebylo zatěžko jakoukoliv činnost přerušit - když byl malý tak i velmi často. Už si zvykl, ví, že když slíbím, že jen dožehlím tyhle tři trička, půjdu si jezdit s autama, hraje si zatím sám. Myslím,že se mu věnuju opravdu hodně, ale naučil se i se zabavit sám.