Jak to dělám, abych si RD užila? No prostě si ji užívám. Užívání je vnitřní pocit, nevymýšlím, jak vnější okolnosti dostrkat k tomu, abych měla pocit příjemný, prostě pouze sama vnitřně pěstuju pocit radosti - radost vyvěrá ze mě samotné.
Snažím se denně si uvědomovat, jak mám ráda svého mrňouska a jak mě těší, že s ním můžu být a vidět, jak se každý den mění.

A péče o domácnost? Stačí si to zorganizovat. Vždyť jsem teď doma mnohonásobně déle, než v době chození do práce. Neztrácím navíc denně spoustu času planě dojížděním MHD. Tak ten čas přece nikam nemizí, dny se nezkrátily

Mám naplánové věci, kteté jsou nutné (musím dát dítěti i sobě najíst, nemůžem chodit nazí atd.).
V noci, když malého nakrmím, vyndám myčku, která od večera domyla. V rendlíku si namočím vločky do trochy vody.

Ráno vstanu, než malého vyndám z postýlky, tak doliju vločky mlíkem a pustím plotýnku na malý stupeň, tak se to uvaří bez míchání. Pak se věnuju mytí sebe a péči a mrňouska.
Když on snídá, tak mám akorát hotovou kaši a nasnídám se taky.
Když se oba nasnídáme, strčím prádlo do pračky (pomáhá mi a podává prádlo) a pustím ji. Dám vařit kousek masa pro malého.
Jakmile ho obléknu na ven, tak maso vypnu (pokud sama plánuju pro sebe něco v troubě, tak to udělám také tak - předpeču a při odchodu vypnu - mezitím se to skoro dodělá). V té horké vodě skoro dojde a je předpřipravené. Dopoledne procáráme venku - někdy nakoupíme, ale většinou ne, nerada ho tahám do obchodů. Baví ho auta, jeřáby a kachny, tak se přizpůsobím spíš jemu, jen případně zvolím jeřáb/rybník/silnici takové, jaké mi zrovna pasují do mé pochůzky.
Když se vrátíme, jen rychle zapnu plotýnku a maso se vaří dál. Pak se postarám o mrňouse a hraju si s ním. "Pomůže" mi přichystat přílohu k tomu masu - třeba drží cuketu a podává mi ji. Nebo podává lžíce. To je jedno. Vaří prostě se mnou. Zároveň dovařím oběd sobě.
Zatímco jsme byli venku, tak někdy během té doby doprala pračka. Aby prádlo nebylo zatuchlé, že tam déle bylo zavřené, tak po návratu vždy pustím jedno máchání navíc.

Pak pověsím prádlo - malej pomáhá, podává mi ho ze škopíku.

Mezitím se dovařil mrňousův oběd, tak mu dám jídlo (zatím potřebuje ještě dopomoc, ale ne pořád, takže si chystám svoje jídlo a jen průběžně mu seberu spadlou lžíci, nebo pomůžu krmit něčím, co padá, třeba rýží).
Po jídle si chvíli hrajem, pak jde kolem druhé spát.
Mám čas pro sebe. Nejdřív rychle posbírám věci na zemi - mám systém, co sbírám do které nádoby (kyblík na lego, kyblík na kostky...) - prostě projedu byt postupně s příslušnými nádobami a je to ve chvilce sklizené. Obvykle je potřeba potom přejet vysavačem, je to hned.
Pak si dodělám oběd a najím se. Netěšilo by mě jíst v extra bordelu, tak těch 10 min věnuju rychlému sklizení.
Takové ty nimravé úklidy nechávám až po obědě. Každý den dělám něco - jeden den koupelnu, jiný den záchod, jiný den žehlení (moc toho nežehlím, ale některé věci to potřebují, že)... Taky uvařím večeři, případně něco upeču. Malej spí 2 hodiny, tj. hora času, tolik jsem "za pracovna" v kuse nikdy nemívala
No a pak jdu pracovat - pracuju z domova. DOkud se malej neprobudí.
Po probuzení sváča, zároveń mu dám pomalu vařit kaši k večeři, taky na maličký stupeň, aby se nemusela míchat.

Nějakou dobu si vydrží hrát sám, tak můžu plkat na netu, ale pak začne být unavenější a víceméně se mu věnuju až do večeře, protože takhle vpodvečer je míň samozabavitelný než dopoledne.
Teď v zimě většinou nestihneme jít ven po jeho spaní, protože už se šeří. Ale už se den prodlužuje, tak občas, když je hezky, se podaří jít ještě chvíli ven.
No a po večeři přijde manžel, tak si hrají spolu, malej na něj čeká a jak přijde táta, tak chce na hraní jen jeho

No a večer, když jde spát (20 - 20:30) mám zas pro sebe 1,5 - 2h, to je zas paráda, stihnu spoustu věcí.

Vlastně jsem už dlouho nestíhala tolik, jako na RD - doma máme větší pořádek než "za pracovna", napsala jsem kuchařku, začala chodit na japonštinu, cvičení vynechám leda kvůli nemoci...

A hlavně si neříkám, že nic nestíhám Když na mě jde někdy takový pocit, tak si přiberu něco dalšího - třeba vezmu navíc nějakou práci )mám možnost si dost regulovat, kolik toho chci dělat, dělám většinu na dohody). Nestíhání je jen projev rozplizávání. Povinnosti mají totiž stoprocentní schopnost zabrat veškerý čas jim vyhrazený. A čím míň se jim ho vyhradí, tím míň ho užerou a tím víc ho zbude na stavění věže z kostek.