Anett, no ten styl výchovy co popisuješ je takový dost specifický pro striktní nátury ala učitel nebo úředník. Abych řekla pravdu tak se mi nelíbí. Moje děti mají k dispozici neustále plastelínu, barvičky, nůžky, papíry, pastelky, vodu...ano mohou si koupat panenky, mydlit je mýdlem, utírat ručníkama, mohou umývat hračky, prát kapesníčky a věšet je na sušák, pouštět lodičky, někdy si i do toho lavóru samy vlezou. Mají materiál na přesýpání, přelívání. Pro různé sušenky a dobrůtky si chodí samy, samy se i napijí. Nemusím je zahánět někam do židliček. Když si s manželem vegetíme u televize my a u toho něco jíme, tak nechápu proč ne ony, bylo by to nespravedlivé. Nosíme pačí zob ptáčkům do krmítka, drtíme sušenky v hmoždíři, něco meleme. Někdy různě experimentují, způsobem co by mě ani nenapadl, třeba rozmáčí záchodový papír a z toho si něco modelují. Potom třeba běhají po bytě, staví si bunkry, nosí si tam hračky, různě si to zařizují.Chci z nich vychovat kreativní lidské bytosti, ne roboty. Opravdu nejsem typ magora, co by za nima pořád stál a komandoval je, aby něco vrátily hned někam sotva si dohrají. Hry mají někdy i na etapy. Různé stavebnice, bunkry, skluzavky a prolízačky z peřin. Tvých dětí je mi tak trochu líto, i když s nimi asi nemáš moc práce