nevím jak jsem to dělala, když bylo malé rok a půl, už jsem byla hodně těhotná. Ale ono je uklízení a uklízení. Vařila jsem, ale i kupovala skleničky. A doma byl bordel. Nemyslím tím špína- tu jsem uklízela vždycky, ale hračky se válely všude a prostě nebylo naklizeno. Návštěvám to nikdy nevadilo, návštěvy milujou bordel, bo se cítí dobře. Nikdy jsem nic neplánovala dopředu, abych pak nebyla zklamaná. Na prvním místě byl program dítěte a hned na druhým můj odpočinek. Teprve na třetím nějaká domácnost. Když jsem to nestihla, tak dostalo dítě k jídlu konzervičku, konzervičky jsem měla do zásoby. Často jsem to ale prostě stihla. Nežehlila jsem, pořídila jsem si sušičku. Základem je neplánovat den s batoletem a jako jedinou povinnost si dát- jdeme ven a trochu si užijem. Nemusí to být hodiny denně, stačí málo.. A všechno dělat spolu a prozpěvovat si a povídat.. A zvyknout si na nedokonalosti. To jediné co můžu říct je- doma byl čurbes, hospodyňka jsem byla příšerná, ale užily jsme si to. Sice často urvaný a taky jsem si hodně stěžovala, ale když se ohlédnu, tak to už vidím pozititně.