Veřejně hlásat může KDOKOLI jakýkoli názor, který není v rozporu se zákony. Jinak je to ale s militantním prosazováním názorů. U nás to tak není, ale jsou země, kde má církev velké slovo

Například sama rozhodně nejsem zastánce potratů, ale jsou situace, kdy je jako -krajní řešení dokážu pochopit. A pokud se nepletu, církev má nebo alespoň měla problém i "povolením" jiné než "přirozené" antikoncepce věřícím.
- Uznávám, že se lidé často berou a rozvádějí až moc lehce. Ale úplně vyloučit možnost rozvodu?

Vyjádřit se k válkám a podobným událostem je jistě legitimní a možná i správné. Hlásat etické principy je taky v pořádku. A jsem schopná pochopit doporučení pro věřící i v čistě osobních až intimních věcech. Ale v rovině doporučení pro věřící a ne jako závazné normy pro všechny.

Snad se vyjádřím přesně: Církev beru jako sdružení podobně smýšlejících lidí, které má nejen právo na existenci, ale i na to vyjadřovat se k dění ve světě a společnosti a svým členům dávat i doporučení a normy chování. Za špatné považuji, až když se své snaží prosadit "silově". U nás církev funguje v těchto mantinelech, ale ne všude ve světě to tak je. A mám obavy, že i v církvi se najdou fanatici srovnatelní s militantními zastánci práva šaria. To se může stát v každé instituci, lidé jsou různí. A jelikož církev není svou podstatou příliš demokratická instituce, myslím, že by neměla mít moc. Samozřejmě může mít neformální vliv, to závisí a věřících.