Vzpomněla jsem si dnes na vlastní 2 roky starou diskuzi, a pro ty , kteří sem nahlédnou třeba někdy v budoucnosti, doplňuji aktuální info - bohužel moje strachy a nervy nebyly tak úplně mimo mísu. Už nějaký pátek máme diagnozu (máma, já i můj syn), naštěstí není tak fatální,jak jsem se obávala, je to "pouze" myotonická dystrofie I. typu. Všechny tři nás pravidelně sledují a kontrolují, ale vyléčitelné to není. Nejhorší to právě asi bude u syna,je to dané právě tou dědičností, s každou generací roste míra "postižení". I když zatím je kluk naprosto v pohodě, bohužel vím, že bude hůř. A vlastně ani nevím, proč to sem píšu. Asi nějaká momentální potřeba se o to podělit. Vždycky mám ráda, když se dozvídám,jak některé zajímavé diskuze/příběhy pokračují nebo jak dopadly.