Chet k nám přišel ve 3,5 letech, bylo to vynervované vyděšené a všeho se bojící stvoření. Chvíli trvalo než si u nás zvykl a myslím, že je spokojený. Já už mám dítě velké, ale i mladí lidé mají adopťáky k malým dětem a problém není a nebyl. V byte žije od samého začátku u nás, za celých 6 letech doma nic nezničil (tedy jednou očural živý vánoční strom, to jsem neuhlídala). Povahou jsou milí klidní hodní, já si toho našeho nemohu vynachválit, je opravdu fajn, jen ty procházky vyžaduje za každého počasí, a pokud je sníh, je naprosto nadšen. Chodí ase mnou i s manželem do práce, já pracuji ve vysokoškolské knihovně a není s ním problém. Rozhodně bych se adopťáka nebála. Další otázky ráda zodpovím, klidně i soukromě. Existují i www stránky o adoptovaných chrtech, dá se tam toho dost najít.