Deniso, mně ale to co píšeš přijde v pořádku. My to máme stejně. Nakonec i manžel mi říkal, že co zcestoval a bavil se s lidmi o tom, jak to chodí u nich, tak mi říkal, že zjistil, že v mládí si koupí velký dům, protože mají malé děti. Jak děti odejdou, tak prodají velký dům a jdou do menšího (peníze, které tím ušetří se jim hodí) a nakonec třeba skončí v úplně malém a levném bydlení, aby slušně dožili. Mně to takhle přijde v pořádku - jasně, jejich děti z nich toho moc mít nebudou, ale podle mě je důležité jak je vychovali, jak je naučili poznat hodnotu peněz a jestli ty děti během svého dětství a života poznali lásku rodičů... protože pokud poznali, tak nebudou nikdy rodičům vyčítat, že je vyhodili s holým zadkem Musím říct, že jsem si občas při RP zabrblala, že to máme s mužem těžší, protože nikdy nic nezdědíme, dluhy, které uděláme si budeme splatit sami než někteří okolo nás, kteří si berou hypotéky a už si ručí bydlením rodičů, protože jednou to bydlení rodičů bude jejich... ale ono to pak zase přešlo když jsme třeba viděli, jak ti známí mají starosti s tím, aby rodiče ten domek neprošustrovali, aby je náhodu neohrozil nový partner rodiče... Opravdu mi přijde, že si s mužem hodně vážíme toho, že byt, který obýváme máme hezký, že jsme vlastně tohle vše vydupali z ničeho... po letech když vidíme, jak padají ceny rodinných domků, tak začínáme pokukovat po možnosti malého RD - malého, protože já jsem z velkého a ty tlaky, aby jedna z nás zůstala doma s rodiči byly šílené. Navíc vidíme, jak rychle nám děti odrůstají... kupovat nebo opravovat mega bydlení je zbytečnost...