Šestileté dítě můžeš vést k pomáhání, ale ne pomoc od něj očekávat jako samozřejmost.

Je rozdíl říct "musíš mi pomoct" a "můžeš mi pomoct tím, že....". Ukazováním fotek hladovějícíh dětí můžeš vyvolat pocit viny za něco, za co to dítě vinu nenese a pak se není co divit, že se tomu brání...
Je rozdíl mít adoptované dítě na dálku nebo přispívat nějaké organizaci a vysvětlovat dítěti, proč to děláš, a vyčítat dítěti, že něco nechce, když ti chudáčci tam někde daleko to ani mít nemohou....

Celá ta situace mi přijde nešťastná, možná je to tou nemocí, člověk v tu chvíli myslí a jedná trochu jinak, než když je v plné síle....
Pomoci by měl především partner, pokud je, třeba i tím, že děti do pomoci nemocnému členu rodiny zapojí...

Pokud není partner, hledala bych jakoukoliv pomoc kdekoliv jinde, zejména právě se zabavením dětí....i kamarádka může říct, že maminka potřebuje odpočívat a proto si půjdou hrát jinam....a že čím víc bude odpočívat, tím dříve bude zdravá a bude na ně mít čas....na tohle dítě samo přijít nemusí....a od cizí osoby se to přijímá snáz než od vlastní mámy, od které se tak nějak očekává (v tomto věku obzvlášť), že je dokonalá a vždy připravená se postarat...

Jinak souhlasím, že skaut nebo jiná podobná zájmová organizace může hodně pomoci...